Mansfieldské plány v troskách: Změny v sestavě ofenzivní křeč nevyléčily
Všechno, co realizační tým v čele s Miroslavem Koubkem piloval na ostře sledovaném tréninku v Mansfieldu, jako by s úvodním hvizdem vyprchalo. Trenér udělal očekávaný řez sestavou a pokusil se oživit zhasnutou ofenzivu, jenže herní chemie mezi hráči opět nefungovala. Češi sice drželi míč častěji na kopačkách, ale jejich kombinace byla pomalá, čitelná a chyběl jí moment překvapení. Atleticky skvěle vybavení fotbalisté Jihoafrické republiky vsadili na hluboký obranný blok a rychlé brejky, což unaveně působící české defenzivě dělalo obrovské problémy. Když už se český tým dostal do náznaku šance, chyběl větší klid v předfinální fázi nebo důraz v pokutovém území. Útočné hvězdy v čele s Patrikem Schickem či Adamem Hložkem opět narážely do plných a frustrace na trávníku s přibývajícími minutami viditelně rostla.
Ztráta koncentrace a bleskový trest. Kovář zachraňoval, co se dalo
Defenzivní zámek, který měl být po minulé zkušenosti pevně uzamčen, se rozpadl po další hrubé taktické chybě. Reprezentanti nedokázali zachytit jeden z rychlých kontrů soupeře a JAR šla po bleskové akci do vedení. Pro českou psychiku to byl v tu chvíli absolutní knockout. Na hřiště se vrátila nervozita a nebýt několika skvělých zákroků brankáře Matěje Kováře, mohlo být po nadějích už v prvním poločase. Čechům sice nelze upřít snahu o tlak a bojovnost, ze které nakonec pramenil pokutový kop. Z penalty sice přišlo vytoužené vyrovnání na 1:1, jenže na víc už utrápený výkon nestačil. Závěrečný platonický tlak přinesl jen hromadu nepřesných centrů a zoufalých střel z dálky, které jihoafrický brankář bez větších problémů kontroloval.
Zápisník specialisty: Turnajová agonie, ze které vede už jen jedna extrémně úzká cesta
Remíza s Jihoafrickou republikou je pro český fotbal obrovským zklamáním a spravedlivým zrcadlem naší současné kvality na mezinárodní scéně. Dva zápasy, jeden bod a herní projev, ze kterého bolí oči. Trenér Koubek sice v Mansfieldu míchal kartami, jak mohl, ale ukázal se problém, který není v jednotlivých jménech, nýbrž v celkovém systému a herním sebevědomí, které týmu fatálně chybí. Hrát proti africkému soupeři takto profesorsky a bez patřičného tempa byla taktická minela. Teď už není kam couvat. Postup do vyřazovací fáze se sice rapidně vzdalil, ale matematika nám dává poslední divokou kartu. Scénář je sice z kategorie sci-fi, ale o to je jednodušší: s Mexikem musíme prostě vyhrát. Pokud národní tým nepředvede diametrálně odlišný, odvážný a agresivní výkon, můžeme si rovnou rezervovat letenky domů, protože rozjeté Mexiko nám nedá ani milimetr prostoru zadarmo.
