Baráž nic neřeší. Trenér Dvorník přesto souhlasí: Je to 180 minut hrůzy

Baráž je jednoduchá: dvacet dva mužů honí míč dvakrát devadesát minut a nakonec se na složení ligových tabulek nic nezmění. Takhle by se dala přeformulovat legendární věta Garyho Linekera nejen po zkušenostech posledních dní. Ať už je to 8:0 v podání Baníku a Táborska nebo 7:1 mezi Slováckem a Artisem, letošní ročník zase ukázal: v Česku se přes baráž nepostupuje. A není divu, nejde totiž o nějaké specifikum české kabiny.

Relegation v německé Bundeslize je ve svém pojetí dost podobná záležitost. Vemte šestnáctý tým (třetí od konce) z nejvyšší soutěže a třetí celek druhé ligy a postavte je proti sobě v běžném dvojzápase. Kdo vyhraje, ten si zaslouží měřit síly s těmi nejlepšími v zemi. Teorie pěkná, problém je, že kromě konceptu se českému pojetí podobají i ty výsledky.

Jistě, letos se touto cestou do nejvyšší německé soutěže probojoval druholigový Padeborn. Po venkovní remíze 0:0 dokázal tým ze Severního Porýní přehrát v deseti hrající Wolfsburg rozdílem 2:1 na domácí půdě. Tím se však Padeborn stal teprve čtvrtým druholigovým týmem, který dokázal přes německou baráž, hranou od roku 2008, postoupit.

Přesto se pro Relegation u našeho západního soupeře zažil pojem ‚180 minut hrůzy‘. S takovým hodnocením se ztotožňuje i trenér Baníku Ostrava. „Určitě, protože ten soupeř v podstatě nemá co ztratit,“ souhlasil Josef Dvorník na tiskové konferenci po zápasu v Táboře.

V sázce je ale mnohem víc než jen prvoligová příslušnost. Úspěšný druholigový účastník by se stal historicky prvním celkem, který by v Česku přes baráž postoupil. Jejich protivník by měl opačný zápis v kronikách. „Ten druholigový tým nemá co ztratit a může jenom překvapit. Být první, kdo se dostane do ligy,“ vysvětluje Dvorník. „Já jsem rád, že se to nestalo Baníku,“ oddechl si.

Současný formát zůstane v platnosti nejméně do léta 2029, jak letos rozhodl výbor Ligové fotbalové asociace.